December 2012

10th December 2012 - Narozeniny blogu!

10. december 2012 at 20:13 | Anný Donůtková

Krásný večer)),
doufám, že se všem, co si tenhle článek čtou, vstávalo dneska líp než mě. Problémy pořád narůstají a já spím díky tomu čím dál tim míň. Nebo teda spíš, usínám čím dál tím dýl. Svoje problémy a špatný svědomí na blogu rozepisovat nebudu, ale popravdě je mi špatně už když si na to jen vzpomenu.

Teď sem zrovna dodělala linecké těsto. Nechám ho v ledničce do zítra vychladit a odpoledne budu vykrajovat s holkama (sestřičkama) srdíčka, kolečka, hvězdičky, hříběčky, prasátka, a nevim, co všechno :) a budeme spolu péct. Pak mám ještě připravený těsto na vosí hnízda, s tim se budu matlat až zejtra večer a dva krémy, čokoládovej a máslovej. Dala jsem do nich asi víc cukru, ale my máme rádi sladký.

Mimochodem....
Úplně sem na to zapoměla. Blog slavil 7. prosince svoje první narozeniny - rok od založení. Nemyslím, že bych to musela niják rozvádět, ale tak.. poznamenat to můžu. Za celý rok byl blog aktivní asi 8 měsíců, což je mi teda moc líto, ale stalo se. Do dalšího roku se budu snažit být více aktivní, mít lepší články (bez chyb pokud možno) a hlavně budu doufat, že mě to jen tak nepřejde :)


Návštěvnost // 29

10. december 2012 at 10:27 | Anný Donůtková |  # staré zápisky - návštěvnost
Návštěvnost za minulý týden / 3. prosince - 9. prosince 2012 / je:

Pondělí: 44
Úterý: 31
Středa: 24
Čtvrtek: 53
Pátek: 23
Sobota: 34
Neděle: 84

Celkem: 293

9th December 2012

9. december 2012 at 13:01 | Anný Donůtková
Pěkné nedělní poledne)),
už zase konec víkendu a zítra pondělí. Hrozně rychle tenhle týden zase utek. Na to, že nedělám skoro nic, to opravdu letí. Pár dnů sem se teď vůbec neozvala. Na blogu jsem byla každý den, ale neměla jsem náladu na psaní článku.

Zejtra musim jít do nijákýho dětskýho obchodu a koupit tam na Matýska nijákou pořádně huňatou čepici, aby nám nezmrznul, až půjde mamka z porodnice, aspoň dva dudlíky a nijákou lahev. Moc se těšim, až se na mě ta prodavačka v tom obchodě bude dívat jako na "hodně mladou maminku", ale co... nic neví :D

Když zrcadlovky jsou tak drahý a já holt nic moc nenašetřila, tak jsem si vyhlídla obyčejnej foťák za docela slušnou cenu a přemlouvám mamku už týden, aby mi ho koupila k šestnáctinám. Taťka bude mít výplatu přesně v den, kdy budu mít narozeniny, tak bych mohla udělat aspoň malinko smutný oči, aby povolil. Myslím, že si ho zasloužim. Do doby, než bych měla zrcadlovku (mám jí slíbenou na začátku prázdnin, pojedeme se podívat do Rakouska, prej by jí tam mohli mít o hodně levnější) by mi stačil.

Sakra, to je bezvadná písnička. Když jí začínali hrát, nemusela sem jí. Teď jí poslouchám pořád.
,,Dnes jedem do rána, žijeme nonstop.. pampadam.."

P.S.: Máte taky už to nový youtubko? Mě se to tam niják "předělalo" teprve předevčírem a podle mě je to mnohem přehledněší, líp to vypadá a nevim proč, ale neseká se mi to konečně. Huráá..

Projekt - 30. dní - 1. den

6. december 2012 at 13:36 | Anný Donůtková

PROJEKT - 30. DNÍ

1. den - Osm věcí, které bych v tuto chvíli chtěla říct osmi různým lidem.

Mamka - To by sme tady byli asi hoooodně dlouho, jen pět slov - mám tě moc ráda bagře (přezdívka, kterou sme vymysleli s přítelem :D

Maruška a Vendulka (sestřičky) - Vy dvě nejlíp víte, jak mě naštvat. Tím, že mi vlezete do pokoje, vytaháte mi všechny laky na vlasy, řasenky, pudry, laky na nehty a začnete. Naposledy sem měla od laku na nehty celý topení a odlakovávala sem to dvě hodiny a vypleskala sem na to celej odlakovač. Vy dvě ste takový čertice, že na vás nestačí někdy ani mamka. Možná by to spravilo párkrát vám něčím pohrozit, ale čerti se tenhle rok bohužel nezastavili. Když obě způstíte ten váš křiklavej řev a chcete si vyřvat určitou věc, mamka vám jí hned já, já osobně bych vás v tom nechala vykoupat, ale moje děti nejste. Sem ráda, že vás mám, ikdyž bych vás někdy vlastnoručně vzala, vyhodila do toho mrazu a nechala vás tam. Klidněte občas hormony a třeba spolu někdy pojedem do ZOO :D

Dan (dobrý kamarád) - Poslední měsíce sme o sobě vůbec nevěděli, než sme se potkali v autobusu. Já jela z Č. Budějovic a ty si nasedal v Třeboni. V autobusu už bylo narváno a vedle mě neseděl nikdo. Zeptal ses, jestli je vedle mě volno a já se na tebe podívala a řekla, že vedle mě volno je a překvapivě sme se pozdravili. Neviděli sme se skoro rok a půl a oba dva sme se změnili. Ty si ostříhanej a hodně si zmužněl. Já mám zase o dost delší vlasy a.. nic :D Pak sme se nijákej týden zase neviděli, dvakrát přehlídli v autobusu a před týdnem sme zase jeli spolu a prohodili pár slov.
Předevčírem sme si propsali půlku noci. Chtěli sme jít oba na KISS PÁRTY LIVE, která byla v Hradci, ale oba dva sme tam nešli ze stejnýho důvodu - neměli sme jít s kým. Kdyby sme to věděli dřív, vyrazili by sme spolu. No, doufám, že nám spolu výjde ten Strmilov, jak sme si domluvili a pořádně se tam ožerem :D

Honzík (přítel) - Chtěla bych ti toho říct tolik, že by se mi to ani nevešlo na jeden papír A4, ale polovinu z toho papíru už stejně dávno víš. Známe se už tolik let a zachvilku to budou dva roky, co jsme spolu. Jsme od sebe odloučený už takovou dobu a pořád oba dva doufáme v to, že budeme co nejdřív spolu. Jsi člověk, s kterým sem se nasmála nejvíc za svůj život a kterej mě dokáže každej den několikrát rozesmát jen slovíčkama na chatu. Jsi člověk, kterej umí bejt hrozně milej a v zápětí hrozně naštvat :D Ale vždycky to všechno končí slovním spojením - MILUJU TĚ, LÁSKO. Noční volání až do tří do rána je nezapomenutelný. Webka s tebou je neskutečná. Když se na mě usměješ, rozplynula bych se. Seš můj poklad, navždycky.

Vojta (skvělý internetový kamarád) - My dva se známe jen přes internet. Poznali sme se na facebooku (nesmějte se). Nikdy sme se neviděli a přesto si toho máme tolik co říct. Jak dlouho se známe? Dva roky? Na webce sem tě viděla za ty roky možná 3x a ty mě jednou. Nevolali sme si nikdy. Že se někdy uvidíme je hodně málo pravděpodobný, ikdyž bych hrozně moc chtěla. Zbytečný peníze na cestu nemáme a je to víc než daleko. I přes to si posíláme dopisy, obrázky. Nikdy bych nevěřila, že dopisování si a posílání poštou dárečky je něco tak skvělýho. Vždycky netrpělivě čekám, kdy mi od tebe příjde obálka. Mám od tebe dva obrázky, který mám zarámovaný na stěně v pokojíčku. Mám tě ráda.

Kristýna (kamarádka ze základky) - Ty víš, že si pro mě poslední měsíce ve škole byla jedinou kamarádkou. Chtěla bych "nejlepší", ale to si nebyla. Máš chyby, který má každej, ale obě dobře víme, že si mi hodněkrát podrazila nohy. Kolikrát sem ti řekla něco, co mělo bejt jen mezi náma a za týden to vědělo celý stádo. Všechny tvoje omluvy sem vždycky přijala a proto vím, že teď už si dáváš pozor na to, kde co s kym si vykládáš, a proto sem tě začala mít moc ráda. Jenže teď se to zase zvrhlo. Šla si na střední, máš nový kamarádky a já? Už nejsem skoro nic. Přála bych si, aby s tebou měla vztah stejnej, jako na základce a aby sme se viděli častěji.

Matýsek (budoucí bratříček) - Maty, do naší rodiny by ses měl narodit už za tři týdny. Vím, že to u nás nebudeš mít nikdy jednoduchý a nikdy si neužiješ klidný spaní. Budeš mít jednu velkou (mě) sestru, dvě malinký sestřičky, který na tebe budou neuvěřitelně žárlit a jednoho bráchu pitomce, kterýho věřím, že nebudeš mít rád stejně tak jako já, když budeš mít povahu po tátovi (jako já). Těším se, až si tě mamka přinese z porodnice a já si s tebou po nocích budu moct povídat, vybrečet se. Vím, že ty mě vždycky vyslechneš a budeš se tvářit úžasně. Už abys byl tady.


5th December 2O12 - Mikuláš

5. december 2012 at 15:39 | Anný Donůtková
Hezké odpoledne)),
doma je krásný teplo, ale když vyjdu ven.. hrůza. Nevím, jak to budu celen leden a únor zvládat ve 4 ráno na nádraží těch 15 minut, než přijede autobus. Asi tam umrznu. Nicméně sem ráda, že tam teď, když pořád padá sníh, stát nemusím. Včera odpoledne chvilku pršelo a holky (sestřičky) z toho byly úplně smutný, že nemůžou stavět sněhuláky. Úsměv na tváři měly ale zase zpátky, když se dneska ráno vzbudili a všude byla docela tlustá peřina sněhu a na to ještě sníh padal. Nevím jak vy, ale já už se neskutečně těším na květen. Konec školy, trochu tepla.


Dneska sem se zamyslela nad jídlem a zjistila sem, že už sem 3 sny nejedla nic pořádnýho. Vezmu si jabko, nebo si kousnu do rohlíku, ale jinak nic. Nemám vůbec na nic chuť. Přemýšlela sem, čím by to mohlo bejt, ale vůbec nevím. No co, aspoň zhubnu, hm :D Potřebuju to, ne že ne. Dneska sem ale vlastně měla docela vydatnej oběd.
Když už jsme u toho dneška, tak je Mikuláše. My ho neslavíme, takže.. dnešek je pro mě den, jako každý jiný. No ikdyž....


Byla sem si dneska pro občanku, vypadám tam otřesně! Mám sto chutí jí vzít, zlomit a jít si nechat udělat novou, ale to nemůžu. Za 14 dnů půjdu možná KONEČNĚ na nijákou diskotéku. Musím konečně vypnout, jinak se zbláznim. Těšim se moc, jen doufám, že ten, s kterým bych údajně měla jít, to neodřekne a půjde semnou.

Smiley (piercing) - moje zkušenosti

3. december 2012 at 10:49 | Anný Donůtková
Na všech fotkách v tomto článku je moje pusa a můj smiley.

Tenhle pierc jsem poprvé viděla na internetu. Myslím, že jsem se koukala na nijáký stránky na piercy, protože sem chtěla najít nijáký podkovičky do spodního rtu a byla tam fotka nijáký holky, která smiley měla. Chtěla sem ty podkovy do rtu hrozně dlouho, ale když sem viděla pár lidí, jak to vypadá, když se to vyndá po půl roce a jak to blbě zarůstá, rozmyslela sem si to. Na holkách vypadá smiley božsky. Abych řekla pravdu, ani sem ho ještě na klukovi neviděla.

Nenechávala jsem si ho píchat v žádným salónu, ale píchala jsem si ho sama. Jelikož se píchá jen do takový tý "blanky", tak mi to přišlo zbytečný. V létě o velkých prázdninách jsem si koupila kanylu (jehlu, barva - oranžová) a hned druhý den mi přišla malá podkovička z internetu. Nebránilo mi nic v píchání. Na jednu stranu tý blanky sem si musela dát něco tvrdýho, když sem to píchala, aby se nenatáhla a nebolelo to ještě víc. Prostě sem tam dala kus jabka a na druhou stranu tu kanylu. Propíchla a bylo to. Nebolelo to ani trochu. Dala sem si tam podkovičku a to byla celá věda. Žádná krev, jen to pár dní bolelo. Bolela mě teda celá pusa, ale nic tragickýho. Jediná nevýhoda tohodle piercu je, že se ta podkova zvedne a díky tomu, že sem kousla do jabka, tak se mi ta uzdička natrhla. Hrozná bolest. Když mě s tim piercem v puse viděli rodiče nebyly moc nadšený, ale mamka řekla, že sem pitomá a taťka se smál, takže v pohodě. Zvykala sem si na něj pár dnů a pak už to bylo v pohodě. Přišlo mi to jako bych měla rovnátka. Ve škole mi učitelky teda nejdřív říkali, že tam mám kus jídla, ptali se mě, co tam mám za perličky. Pořád sem to musela kousat, lízat.. prostě si na to furt hrabat až sem teda jednoho dne z tý podkovy jednu tu kuličku spolkla a od tý doby ten pierc nemám. Neni čas si koupit novej, ale přemýšlím, že si koupim novou podkovičku zítra. Koukala sem předevčírem na zlatou. Byla krásná. Teď niják ujíždim na zlatou barvu a tak si jí asi teda zítra koupim.

V celém článku další moje fotky smiley.


Návštěvnost // 28

3. december 2012 at 9:11 | Anný Donůtková |  # staré zápisky - návštěvnost
Návštěvnost za minulý týden / 26. listopadu - 2. prosince 2012 / je:

Ponděli: 13
Úterý: 42
Středa: 38
Čtvrtek: 30
Pátek: 35
Sobota: 51
Neděle: 73

Celkem: 282



Projekt - 30. dní

2. december 2012 at 19:21 | Anný Donůtková

PROJEKT - 30. DNÍ


2. - tvůj současný vztah, jsi-li nezadaný/á, piš o tom, jaké to je být single
3. - tvůj názor na drogy a alkohol
4. - 5 tvých nejoblíbenějších jídel
5. - okamžik, kdy si přemýšlel/a o sebevraždě
6. - napiš 30 zajímavých informací o sobě
7. - tvé znamení horoskopu a jak si myslíš, že to na tebe sedí
8. - pět věcí, nad kterými často přemýšlíš
9. - jaká doufáš, že bude tvá budoucnost
10. - popiš svou první lásku a první polibek
11. - nastav svůj přehrávač na náhodný výběr a napiš prvních 10 písniček, které přehraje
12. - popiš celý svůj den v heslech
13. - kam by ses rád/a podíval/a
14. - 10 tvých oblíbených filmů
15. - tví oblíbení blogeři
16. - tvůj názor na mainstreamovou muziku
17. - tvé úspěchy a neúspěchy za poslední rok
18. den - v co věříš
19. - kdy jsi nerespektoval/a své rodiče
20. - jak důležité je podle tebe vzdělání
21. - jeden z tvých oblíbených pořadů
22. - jak ses změnil/a za poslední 2 roky
23. - 5 obrázků známých dívek, které jsou podle tebe atraktivní
24. - tvůj oblíbený film a o čem je
25. - čtyři věci, které by si chtěla umět
26. - má nejbolestivější vzpomínka
27. - jaký problém jsi měl/a
28. - něco, co ti schází
29. - tvé cíle na příštích 30 dní
30. - tvé úspěchy a neúspěchy za tento měsíc




1st December 2O12

1. december 2012 at 21:40 | Anný Donůtková
Hezký večer,
zdál se mi ze včerejška na dnešek docela zajímavej sen. Byl v něm jeden kluk ve spojení se školou. Ten kluk mi poslední dobou docela motal hlavu, ale pak s tím přestal. Docela bych ho chtěla po těch týdnech vidět.


Po obědě k nám dneska přišla babička a když sme si povídali, došli sme k tématu cukroví. Plánuju už měsíc, že se pokusim pár druhů upéct. U nás to mizí po krabicích denně. Všichni z rodiny by se po cukroví ujedli a babička to pro nás nikdy nestíhala dělat. Předminulý rok sme si cukroví objednávali, ale tenhle rok sme na to niják zapoměli, takže si nakoupim 10kg mouky, 5kg cukru a budu za 14 dní péct celej víkend. Mamka nepeče, protože na to nemá nervy. Po Vánocích s babičkou budem schválě porovnávat, který cukroví bude chutnější, jestli to moje a nebo to její. Babička už v tom umí chodit, peče cukroví každej rok, ale já ho budu péct poprvý. Sem zvědavá, jak to dopadne. Ve škole ho budem péct asi taky, ale kdo ví, jestli tam vůbec do Vánoc půjdu. Spíš asi ne.
Našla sem si na internetu ty základní druhy cukroví a hned sem si napsala recepty, abych věděla, kolik toho budu potřebovat. Docela se na to těšim. Ráda peču, vařim a tak celkově motám v kuchyni.. proto sem taky šla na školu, která se tímhle zabývá. Určitě se vám potom fotkama s cukrovím pochlubím.

Teď budu asi zhruba do půlnoci poslouchat písničky, chatovat, koukat na blogy a.. přemýšlet.