May 2012

Blog zase ve starých kolejích

29. may 2012 at 12:05 | Anný Donůtková
Skoro po týdnu se zase vrací na blog ty staré, trapné a nudné články plné gramatických chyb.

Přišli mi na e-mail dva dotazy. Ten první obsahoval otázku, kdy bude zase blog plně aktivní a ten druhý, proč už na blog nic moc nepíšu. Odpovědi jsem obratem nazpět poslala, ale jelikož si myslím, že se mě na tohle bude chtít zeptat asi více slečen, odpovím na ně ještě tady.

Za prvné, na blogu budu plně aktivní, až budu mít o čem psát, což bude snad celé prázdniny. Mám toho hodně naplánováno, takže si myslím, že zážitků bude opravdu plno a budu se o ně chtít s Vámi podělit. Teď jen aby se ty plány zrealizovali.

.. a za druhé, proč už na blog nic moc nepíšu? Prostě nemám náladu. Docela ani na netu nejsem poslední dobou tak často, jak jsem vždycky byla, takže nemám ani takový čas něco sesmolit. Článků mám rozepsáno .. no, asi celkem 15 za těch 14 dní, ale niják to pak nedokážu dopsat do valnýho konce. Vždycky jen pár vět a konec. Zlepším se ;-)

Co se týče mého osobního života, tak se nic moc nezměnilo. Všechno je tak, jak bylo. Doufám ale, že se to všechno brzy změní. Teda až na nijáké věci.

Chtěla bych, abych se změnila já. Můj vzhled, můj život. Ovšem přála bych si, aby zůstal můj domov. Rodiče prodávají náš dům, do léta se budeme stěhovat. Psala jsem to tu už víckrát. Táta se těší až vypadneme z Hradce a to samé i máma, ale já bych dala nevím co za to, abych mohla v Jižních Čechách zůstat. Je to velká beznaděj, kterou nepřekonám. Nemůžu. Sice tu nemám moc kamarádů, ale pár osůbek se najde. Budou mi hrozně moc chybět. A ty osůbky, které nejsou z Hradce ale blízkého okolí, mi budou taky hrozně moc chybět. Budu to hodně blbě snášet. Netěším se na ten pocit, že odjíždím daleko od nich. Daleko od Martina. To bude asi to nejhorší, co mě o prázdninách potká. Budu muset asi měnit střední, měnit sebe.

Začnu odznova. To je asi to jediné, na co se těším.

" Láska je dostupná každým, ale přátelství je zkouška srdce.
"
Anný


Návštěvnost // 24

29. may 2012 at 11:24 | Anný Donůtková |  # staré zápisky - návštěvnost
Návštěvnost za minulý týden / 21. května - 27. května / je:

Pondělí: 63
Úterý: 77
Středa: 83
Čtvrtek: 77
Pátek? 101
Sobota: 84
Neděle: 87

Celkem: 572

Blog, pondělí, úterý a středa - shrnutí

23. may 2012 at 18:55 | Anný Donůtková
Krásný podvečer,

ani mi niják nepřipadalo, že tady na to kašlu. Až když jsem se koukla na blog, že jsem publikovala jeden článek za týden, tak mi to došlo. Návštěvnosti jsem si taky nevšímala, rapidně klesla. Měla bych to nijákým způsobem napravit. Budu v nejbližší době zakládat nový blog, který budu mít dohromady s ... to uvidíte :) Pak vám sem dám odkaz.


Pondělí

Po dlouhé době, dá se říct, hezkej den. I přes ty celostátní cesty se nad míru vydařil. Měli jsme testovat matematiku v devátých třídách ZŠ. S třídní jsme se domluvili, že prvních 12 lidí z naší třídy půjde první hodinu (samý jedničkáři a dvojkaři), "skejsnou" tam dvě hodiny a třetí, čtvrtou hodinu půjdou ostatní. Já patřím do té druhé půlky, ale jaksi se naše třídní moc s ředitelem nedohodla a nakonec to skončilo tak, že se skupiny dělaly podle abecedy. Jelikož jsem v seznamu sedmá, musela jsem jít dělat testy hned první hodinu, v první skupině.

Ty testy měly být s pomocí kalkulačky jednoduché, ale bohužel nám učitel, který je s námi spouštěl řek, že je mít nesmíme. Naštval mě.
Počítače a testování se v klidu spustily, ale když jsme vyplňovali už nijáké informace na začátku, začaly se počítače sekat a půlka z nás čekala i 15 minut, než se jim to nijákým způsobem odsekne, stejně tak jsem čekala i já. Po hodině čekání, vysvětlování a nudy se testy konečně spustily. Něco jsem tam napleskala a bylo to .. Teď jsem se koukala na výsledky a skončila jsem celkově na cca 50% úspěšnost. Na mě docela dobrý, když vím, že jsem na matiku úplně levá.


Po testech byli dvě hodiny koukání na film, nuda. Pak dvě hodiny tělocvik, procházeli jsme se po městě.

Nastala hodina volna a já jsem se společně s D. ( Dančou - kamarádka ze třídy ) vydala k ní domů. Domlouvali jsme se už, když jsme se procházeli o tělocviku po tom městě. Obě jsme neměli o volné hodině co dělat. Danča mi udělala kafe, namazala chelba se sýrem (to jsme se smáli obě na celý kolo, ale byl dobrej :D), seděli u notesu a koukali jsme na nijáký starý fotky, když byla před lety na táboře. Docela jsem se zasmáli. Po hodině jsme zase šli do školy. Měli jsme mít informatiku. No, byla to informatika za všechny prachy teda. Celou hodinu jsme proseděli u počítačů a kontrolovali nijáký programy, jestli jdou spustit.

Konečně zazvonilo a mohla jsem se vydat po třetí hodině odpolední domů ... Foukalo a v půlce cesty začalo krápat. Modlila jsem se, aby nezačalo fakt pršet. Asi málo. Před barákem začalo tak lejt, že než jsem došla domů, měla jsem ponožky naprosto promočený. No, bude to těma látkovýma botama, ale i tak. Vlasy jak kdyby na mě někdo vylil kyblík s vodou. Doma nikdo nebyl a tak jsem se usušila a sedla si k počítači. Seděla jsem tu až do večera a měla rozepsané asi čtyři články, ale pak jsem se na to zkrátka vykašlala.

Úterý

Ráno jsem trochu zaspala, takže jsem na sebe hodila jen oblečení a šla. Nenamalovaná, neumytá, neučesaná .. prostě tak, jak jsem vstala. Nešlo to jinak. Hned, jak jsem přišla do školy, šla jsem se na WCčka učesat a něco se sebou udělat, abych nevypadala fakt jak bezdomovec. Celé dopoledne bylo fajn. V půl jedné byla hodina volna, to jsem se courala po městě a poslala nijáký papíry (přihlášku na stravování), co chtěli ještě na střední. První hodina odpoldne byla hudebka. Byla to nejlepší hodina, jakou jsem asi zažila. Nasmáli jsme se, až mi tekly slzy. Já, spolu s kamarádkou, která semnou sedí v lavici (budu jí tu nazývat K.) moc rádi na hudebce nezpíváme a tak jsme vymýšleli blbosti. Kluk, co sedí před náma, si položil hlavu na mojí lavici a ležel. K. popadla pírko a já prověrku z hudebky a napsala jsem na ten papír " sem píča ". K. mu to připla do vlasů :DDD No, nemohli jsme z toho, jak se mu všichni začali smát a učitelka na něj zírala. V půlce hodiny mu to spadlo a tak jsem vzala fixu a prostě mu to napsala na čelo.
" som piča " měl na čele.
Chodil tak až do konce vyučování.

Druhou odpolední hodinu jsme šli na pozemky. Zalívali jsme tam záhony. Holky, společně s tím klukem, co měl na čele tu píču, na sebe cákali vodu. Já jsem se chtěla přidat a tak jsem vzala tu konev a jakože na něj stříknu... no a jak jsem tu vodu chtěla vyhodit, tak se ten uzávěr na konci tý konve uvolnil, odlítnul a já jsem na něj stříkla trochu víc, až byl celej zlitej. Všichni se mu tam smáli. On po mě naoplátku hodil ten uzávěr z té konve, který zahučel do křoví, kam jsem pro něj musela pak lést. Po chviličce už jsme šli do školy a šla jsem domů .. doma zase celý den proseděný u počítače a chatování s Martínkem.

Středa

Ráno jsem vstala podezdřele brzo a tak jsem si udělala kafe a řekla si, že se projdu a do škly se vydám pěšky. Nevyplatilo se mi to ani trochu. Když jsem přišla do školy, byla jsem celá spocená. Bylo mi hrozný horko. Takové horko po ránu jsem už dlouho nezažila. Ve škole bylo tak niják normálně. Z ničeho jsem nepsali, takže v pohodě den.

Zítra máme psát ty celostátní testy z češtiny a v pátek z angličtiny. Držte mi palce, ať to udělám niják stejně jako tu matiku.
Anný


Návštěvnost // 23

23. may 2012 at 14:31 | Anný Donůtková |  # staré zápisky - návštěvnost
Návštěvnost za minulý týden / 14. května - 20. května / je:

Pondělí: 87
Úterý: 75
středa: 103
Čtvrtek: 89
Pátek: 82
Sobota: 91
Neděle: 85

Celkem: 612


Život středoškolačky - Kam vlastně půjdu?

16. may 2012 at 21:51 | Anný Donůtková
Aby to nebylo na blogu takové prázdné a já měla konečně o čem psát, založila jsem novou rubriku s názvem Život středoškolačky, kterou měla i v dřívějších dobách adminka blogu www.unemotional.blog.cz Atze a od které jsem se také inspirovala. Jelikož se chystám v září do prvního ročníku na střední školu, tak bych si docela ty začátky chtěla nijákým způsobem zapsat a tím i zapamatovat.

Tenhle článek bude jen takový informační.


Vyhrála nakonec Střední škola technická a obchodní v Dačicích, obor kadeřnice. Zápisový lístek jsem poslala na poslední chvíli a už mi hrozilo, že mě zařadí do druhého kola. Nakonec tam došel v čas a do druhého kola jsem nemusela. V prvním kole jsem skončila šestá ze sedmnácti, což mi příjde docela dobré na můj průměr. Nejsem z toho, že jdu na tenhle obor, niják nadšená, protože jsem na učňák nechtěla a navíc jsem chtěla být na intru (už jsem si to rozmyslela), což nakonec nebudu a tím pádem budu muset vstávat v 5 hodin každý den, ale když praxe budou hodně odpoledne a hlavně budu ve třídě s fajn holčinama (jsem zvědavá, jestli se tam objeví nijáký kluk), snad ty 3 roky uběhnou rychle. V Dačicích někdy projedeme nebo si tam dojdeme nakoupit, když kolem jedeme na chalupu, ale jinak Dačice vůbec neznám - poznám. Na téhle střední škole jsem ještě nikdy nebyla, jen jsem prošla kolem. Má teda krásnou novou oranžovou fasádu (haha). Chystám se tam poprvé 27. června, kdy si tam musím dojít po letošních prvácích koupit učebnice.

Včera mi přišel domů doporučený dopis asi s 5ti papíry z té střední. Přihláška na intr a obědy, rozvrh na první adaptační týden, ceník školného + obědů a intru, nijáký dotazník kvůli mým osobním informacím (tel. číslo, e-mail, rodné číslo) a pozvánka na 27. června do školy (něco jako začátek slučáku, který bude pokračovat až v září), kam musím s rodičem kvůli učebnicím (koupit) a kvůli tomu adaptačnímu týdnu, protože jak jsem vyčetla z toho papíru, měli by všichni prváci hned třetí den na střední škole jet do nijákého kempu a tam jednu noc přespat. Na papíře bylo napsáno " SPACÁK NUTNÝ !!! ", takže to podle mě tak bude.
První týden bude celý volný. První den procházka po areálu školy, seznámení s ředitelem (má vtipné jméno, Kopačka), druhý den řád školy, pak to kempování a zbytek týdne by mělo být jen flákání. Jsem opravdu zvědavá na přístup všech učitelek/učitelů, co mě budou učit. Snad budou lepší, ikdyž plno učitelů teď na základce říká, že to bude jen horší. Pořád trpím optimismem. Na praxi budu snad jezdit do Hradce k jedné kadeřnici, která je prý hrozně hodná a milá, takže na to jsem taky docela dost zvědavá.

Toho 27. června, co si koupím učebnice, mám domluvenou schůzku s Martinem. Konečně! :-)) Těším se na něj jak malý Jarda.


Návštěvnost // 22

14. may 2012 at 19:22 | Anný Donůtková |  # staré zápisky - návštěvnost
Návštěvnost za minulý týden / 7. května - 13. května 2011 / je:

Pondělí: 88
Úterý: 129
Středa: 96
Čtvrtek: 100
Pátek: 96
Sobota: 98
Neděle: 97

Celkem: 605

Bílé peklo / As Far As My Feet Will Carry Me

12. may 2012 at 20:50 | Anný Donůtková

BÍLÉ PEKLO

Válečný / Drama
Německo, 2011, 158 min.
Ke stáhnutí - http://ulozto.cz/xNfXqbh/bile-peklo-2001-720x576-czdub-mkv-1668kbps-aac-256kbps-mkv





Titulek článku nesmí být prázdný.))

12. may 2012 at 16:18 | Anný Donůtková
Hezké krušné odpoledne,

alespoň pro mě. Dlouho jsem nenapsala a to je známka toho, že mě niják blog už každý den tolik neláká. Mám o čem psát .. dokonce jsem měla rozepsaných asi 5 článků, ale nakonec jsem ani jeden nedopsala a článek skončil v rozepsaných, pak poputuje do smazané a nakonec nebude existovat. Prožila jsem toho od začátku týdne docela hodně. V úterý jsem šla v 11 večer úplnou tmou, kde nebyly žádný lampy, ve středu jsem ušla ve vedru 6km a pak ještě 10km na kole, takže jsem za celej den byla totálně vyřízená a zbytek týdne proběh tak niják ve stereotypu.
Dnešní sobota je pěkně nudná. Kolem poledne jsem vstala, šla na počítač. Toť vše. Zbytek dne asi skončim ve stresu, s jídlem v ruce a koukáním na televizi, ikdyž furt přepínám jak blázen a nesleduju ty pořady a seriály niják, spíš pořád přemýšlím o tom, co bude ....
You're beautiful, I love you.
Anný


Dotazník

8. may 2012 at 17:29 | Anný Donůtková

Na Terezky blogu se objevil zajímavý dotazník a protože mě zaujal, tak jsem ho vyplnila taky.
Kdybych měla foťák, udělala bych video, ale bohužel ho nemám.

Přeju příjemné seznámení semnou.

1. Jméno - Anna
2. Vaše nálada? - neutrální
3. Kolik je hodin? - 16:37
4. Narozeniny - 13. 12. 1996
5. Jméno tvých rodičů - Zdeněk a Eva
6. V kolika letech tě měli rodiče - 23, 21
7. Kolik měříš - 160 - 162cm
8. Tvoje číslo boty - 40/41 (6,5)
9. Styl oblečení - Nosím to, co se mi líbí.
10. Barvy - včechny nuda bravy, černá, bílá, hnědá, šedá
11. Filmy - Hooligans, Jennifer's body, 30 dní dlouhá noc, Krvavá stopa
12. Seriály - The Vampire Diaries, Simpsonovi
13. Telenovely - žádné
14. Hudební interpreti - Three Days Grace, Green Day, Black Veil Brides, Zebrahead, You Me At Six, Simple Plan, All Time Low, WaddA, Darwin, The All American Raject, Secondhand Serenade, Papa Roach, Pain, My Chemical Romance, Framing Hanley, Falling In Reverse, Escape the fate, Cinema Bizarre, Brokencyde, Boys Like Girls, Avril Lavigne, AFI, Adam Lambert, LMFAO, Sum 41, Skillet, Seether,
15. Typ bot - tenisky
16. Písničky - Voxel - V síti, Zoči Voči - 2012, Electro - Stereo Mexico
17. Herci - Ian Somelharder
18. Herečky - Nina Dobrev
19. TV postava - žádná
20. Kytka - všechny
21. Politická strana - všichni jsou v té politice šmejdi
22. Číslo - 7
23. Roční období - léto
24. Počasí - Teplo, ale ne vedro.
25. Pití - ledová káva nebo cappuccino
26. Jídlo - pizza, kuře na paprice, tortilla s kuřecím masem

Minulost

7. may 2012 at 23:44 | Anný Donůtková
Publikuji tenhle článek sice dýl a už je i jiné Téma týdne, ale když už jsem to teda měla rozepsané a teď jsem to dopsala, tak nevidím důvod, proč Vám to tu nezveřejnit.

Nemyslím si, že tohle " Téma týdne " hodně neoslovilo jen mě, ale i hodně dalších blogerek. Když jsem viděla to téma minulost, hned jsem si říkala, že je konečně nijáké dobré zadání na článek, na kterém se opravdu může vypsat každý .. ať už podrobněji a vyhraje si s článkem dvě hodiny a nebo jen krátce. Minulost máme každý a varianty minulosti máme taky každý jiný.

,, Nechápu, jak se někdo může usmívat celý den a potom plakat po nocích. Jak se fotky nikdy nezmění, ale lidé na nich ano. Jak se může z nejlepšího přítele stát najhorší nepřítel, a nebo je zvláštní, když se z tvého nejhoršího přítele stane tvůj nejlepší přítel. Jak se všechno změní za pár dnů, týdnů, měsíců, kvůli kterým by si udělala vše, aby se vrátily zpět. Jak si můžeš nechat odejít něčo, a nebo někoho, o kterém si jednou povídala, že bez něho nemůžeš žít. Jak si můžeš myslet, co je pro tebe najlepší, když ti to ubližuje. Jak lidé, kteří povídali, že chtějí strávit každou sekundu s tebou, ti najednou nemůžou obětovat pár minut svého času. Jak lidé můžou slibovat, když vědí, jak je běžné porušovat sliby. Jak tě lidé tak rychle můžou vymazat ze svého života a jen tak zapomenout?! Jak to všechno můžete jen tak zahodit? Je to už jen pouhá minulost. "

Každý má v minulosti samé krásné a bohužel i nehezké chvilky. Někdy si přeju vrátit se do minulosti a všechno změnit, ale pak si uvědomim, že to tak asi mělo být. Hodně věcí lituju do dnes a za hodně věcí jsem i ráda, že se staly. Dýchám od 13. prosince 1996 - 15,5 roků. Za tu dobu mám minulost opravdu hodně rozmanitou. Jednu chvíli se člověk cítí šťastně a jednu chvíli hrozně. Moje minulost je následovní .... teda nepamatuju si jí do slova a do písmene. To snad nikdo. Ale nijáký chvilky se nedají zapomenout. Třeba se díky romuhle článku o mě dozvýte ještě víc. I přes tu hnusnou chvíli, kdy jsem málem umřela dřív, než jsem se dostala na svět a mamka semnou, byl můj živod do teď snesitelný. Když byla mamka těhotná, ještě v pátem měsíci pracovala u firmy, kde musela nosit velké trámy a samé těžké věci. Doktor, ke kterému chodila jí říkal, že to nevadí. Když mamku začínalo hodně bolet břicho, od toho doktora odešla a přešla k jinému. Kdyby tenhle krok neudělala, neexistovala bych. Hned jak tam přišla, tak jí řek, že kdyby tuhle práci dělala ještě 14 dní, potratila by. Díky tomuhle semnou mamka měla pěkně hnusný porod. Málem sme obě umřeli, ovšem díky jejímu doktorovi, jsme obě přežili. Mamka mě rodila necelé tři hodiny. Měla najednou tři kapačky, nemohla jsem se zkrátka dostat na svět, hrozně jí to bolelo. Dá se říct, že tohle byl můj nejhorší zážitek v životě a v mé veškeré prozatímní minulosti, ikdyž jsem o něm asi moc nepřemýšlela v ten moment. Nevím, jak se v tu chvíli musela mamka cítit. Vím, že to ale muselo být hrozné podle jejího vyprávění. Samozdřejmně, že se někdy staly docela drastické, nemilé chvíle, kdy jsem nijáký čas jen brečela, s nikým nemluvila, ale na tenhle moment to má ještě pořád krátké nohy. Doufám, že tyhle hrozné tři hodiny nic horšího nepřekoná. Ovšem doufat můžu, ale myslím si, že je mi to houby platné. Ten porod je ale už přes 15 let pryč a za tu dobu, jsem ještě svůj nejkrásnější moment v minulosti neprožila. Snad brzo příjde.

Svojí veškerou minulost Vám tu ale přece nemůžu vyprávět. I kdybych psala článek jen z kousků mé minulosti, byla bych tu roky :-)