March 2012

Otázky ( 1 )

30. march 2012 at 19:01 | Anný Donůtková

Tak jsem jen tak nad blogem zaspřemýšlela a zjistila sem, že ho teď budu mít čtvrtej měsíc a za ty týdny a měsíce o mě toho niják moc nevíte. Dost se mě ptáte na otázky do komentářu k článkům na téma, co se daného článku vůbec netýka.


Takže mě napadlo zveřejnit tenhle článek, kde se mě do komentářu můžete zeptat na cokoliv. Ptejte se na to, co vás zajímá. Neříkejte hlavně, že sou to pitomý otázky a že nevíte, na co jinýho se ptát.
Když nemáte otázku, nepište nic.

Odpovím na všechno v samostatném článku.
Toť asi vše Usmívající se
Ještě se dneska ozvu.

Fúúúú // 28. března 2011

28. march 2012 at 16:02 | Anný Donůtková
Příjdu domu, dobrá nálada.
Těšila sem se, jak se vám tu vypovídám o jednich krásných očích, na který sem dneska narazila .. a už nemám ani náladu a ani chuť, je skažená!

Zjistila sem, že se stěhujeme do paneláku.
Nevadilo by mi to ani trochu, chtěla sem bydlet vždycky ve městě. Ale budu mít jeden malinkatej pokoj se všema třema sourozencema! Nikdy !!! To radši skočim z mostu.

Nebudu mít žádný místo, kam bych prostě mohla zalíst, zamknout se a bejt tam třeba celej den.
Nebudu moct bejt na kompu, aniž by mi někdo nečuměl přes rameno.

Nebudu moct spát do 12ti, aniž by mě někdo vzbudil !
Nebudu moct mít ani fixu na stole, protože by mi ségry všechno počmárali.
Nebudu moct mít ani sešit na stole, protože by mi ho ségry rozervali.
Nebudu moct mít ani mobil na posteli, protože by mi s nim ségry hodili o zem a byl by roztřískanej !
Nebudu se moct učit do školy, protože tam bude furt někdo líst.
Nebudu mít na nic místo.

Fúúúúúúúúúúúúúúúúúú / jako v těch komixech na facebooku /
Já chci skočit z mostu.


Cyberbully / Šikana online

27. march 2012 at 20:19 | Anný Donůtková

Cyberbully

Drama
USA, 2011, 87 min.




Když sedmnáctiletá Taylor dostane od matky k narozeninám vlastní počítač, je štěstím bez sebe a s vidinou svobody a nezávislosti se učí proplouvat vodami internetu. Záhy ovšem zjišťuje, že internet s webovými stránkami a online lidmi umí být stejně zákeřný jako moře plné žraloků. Netrvá dlouho a Taylor se musí potýkat s prvním projevy šikany. A to ještě netuší, že věci zdaleka nedošly do extrému.

Moje slova: Tenhle film mi doporučila kamarádka. Říkala, že u něj brečela. Když slyšim takový slova, musela sem jí požádat o název, film si stáhnout a hned se na něj kouknout. Nenajdete ho nikdo online ani ke stáhnutí v českém dabingu, nicméně s titulkama také ne. Musíte si stáhnout anglickou verzy a české titulky si do toho vložit.

U filmu sem nakonec opravdu brečela a to sem ještě nebyla ani v půlce. Je to opravdu hodně smutné.
Nestala sem se někdy terčem ničeho podobného, ale lidi si mě na facebooku z naší školy už taky párkrát dobírali a psali si u statusu, že ze sebe dělám to, co nejsem a tak dále. Bylo to jednou a od té doby nic. Taylor je mi ale opravdu hodně líto. Chodit na stejnou školu jako ona, určitě bych nebyla nikdo proti ní. Stačí mi v tom filmu jen ten moment, jak sou všechny holky na tom záchodě a ona tam celá uplakaná příjde a vyjukaně na ně kouká, co se děje a o jakým videu mluví. U týhle chvilky už u mě slzy nešly udržet. Kdo má rád dojáky - doporučuju.


Návštěvnost // 15

26. march 2012 at 18:02 | Anný Donůtková |  # staré zápisky - návštěvnost
Návštěvnost za minulý týden / 19. března - 25. března / je:

Pondělí: 83
Úterý: 93
Středa: 96
Čtvrtek: 94
Pátek: 105
Sobota: 120
Neděle: 120

Celkem: 711

Anný D. // 24. března 2011

24. march 2012 at 21:59 | Anný Donůtková
Sem hrozná s tim, jak pořád měnim to menu a okolí stránky, ale když mě se to furt nelíbí!
Je to hrozný! Já už nevim, co s tim. Nejspíš to menu dám úplně pryč a bude to.

Dneska byla celkem celej den nuda, až na to neustálí běhání kolem mých mírumilovných sestřiček. Ráno naši chtěli, aby sme všichni jeli na chalupu, ale jelikož ségry nechtěli, tak jeli sami a na mě zůstálo hlídání.
Samozdrějmně sem si zapla kompa hned jak odjeli a seděla tady. Po chvilkách sem za nima vždycky přiběhla, něco jim řekla a zase si sedla sem. Nejobvyklejší bylo to, že pořád chtěli čaj a nebo sem za nima šla, protože jedna z nich řvala.

Jedna druhou praštila houpačkou a nebo se o něco praly - klasika. Po obědě umívání nádobí, menší úklid. Bratr pak vynášel popel, to na mě začal pak řvát ty píčo, podej mi ten popel ze sklepa. No, jasně. Já se s tim mám tahat?! Ať si tam dojde sám. Vepř línej.

Když kolem pátý hodiny přijeli, bratr jim hned hlásil, že sem seděla celej den tady a prdelí ani nehla. Docela dost mě nasral, hošánek a korunu tomu pak dala máma, že sem neudělala tohle, tohle a tohle. Hlavně že bratr vynosyl popel a zbytek dne proseděl u televize. Ségry zasedly k telce a sledovaly pohádky. Byl rajskej klid.

Teď tu sedím v županu, je mi zima, nohy mám přesezený. Asi tu fakt sedim moc.


as Brookelle Bones ? ( 1 )

24. march 2012 at 17:25 | Anný Donůtková |  # staré zápisky - teenage girl Anný (fotky)

Nemám napad, co bych vám sem mohla hodit a tak sem vzala do ruky mobil a cvakla se. Jenže fotky byly hrozný, takže sem dávám fotku z minulýho měsíce. Prý na ní vypadám jak Brookelle Bones.

Do dnes jí obdivuju, ikdyž scene už není. Chtěla sem vždycky vypadat jako ona.



Snad nemám říka, aby ste tu fotku nikam nekopírovali a nevydávali za svojí.

Možná jen se zdrojem mého blogu.


Anný D. // 23. března 2011

23. march 2012 at 17:33 | Anný Donůtková

Když sem se ráno probudila, říkala sem si " Zlatej pátek. " Konečně víkend. Zejtra sice zase na chalupu, ale svítí sluníčko, už konečně neni takovej mráz. Začíná jaro. Ale opak je zase pravdou.

Probuzení. Nestihla sem autobus - 3km pěšky. To by bylo ještě v pohodě.
V půl druhý domu. Zase pěšky, nechtělo se mi ject autobusem. Chtěla sem se projít. Zas tak hnusně nebylo. To by bylo ještě taky dobrý.

Pak to ale začalo ..

Přišla sem domů, mamka v kuchyni na židli, v ruce kapesník a po tvářích jí tekly slzy. Táta v obejváku, spal.

" Mami, co se děje? " ptala sem se. Mamka se na mě jen podívala a mlčky plakala. Bylo mi jí líto a taky mi bylo jasný, že tu zase táta vyváděl. Jak jinak. Z jiných důvodů nikdy ani nebrečí. Neni proč.Objala sem jí a přitiskla si mě k sobě. Chtělo se mi brečet, ale nechtěla sem jí ještě přidávat.

Prej na ní táta řval kvůli tomu, že mu neukázala jeho pojištění na 8 000,-, který samozdřějmně nemáme jak zaplatit. Prochu paradox co? Pak přišli babička s dědou a začali OBA řvát nesmyslně na mámu, proč mu to neukázala.

Jasně, za všechno může máma. Kreténi !





Půlnoční depka // 22. března 2011

22. march 2012 at 23:14 | Anný Donůtková

Je skoro půlnoc.

Sedím v tureckém sedu na židli, po levé ruce mám hrneček
s čajem a po levé ruce myšku.

Ještě pořád mi tluče srdce jak o závod s časem, který nikdy nedohoní.
V mojí hlavě se míchaji všechny myšlenky. Od vztahu v
rodině, po vztahu s my darling až po školu. Všechno dohromady.

Jde mi z toho hlava kolem ..




Ve škole jen samý pošlebky od spolužáků, doma věčný
hádání našich, protože nemáme peníze proč bych to neřekla, žeo
a s ním se nemůžu vidět ani na chviličku - pomáhá nám
jan skype.

Proč jsou v dnešní době důležitý jen peníze, sakra?!




Návštěvnost // 14

22. march 2012 at 9:03 | Anný Donůtková |  # staré zápisky - návštěvnost

Návštěvnost za minulý týden / 12. března - 18. března 2011 / je:

Pondělí: 100
Úterý: 91
Středa: 93
Čtvrtek: 83
Pátek: 80
Sobota: 86
Neděle: 104

Celkem: 637

Krušný chvíle zamnou.

21. march 2012 at 19:42 | Anný Donůtková
Zdravím po pár dnech,
nedávala sem si od blogu žádnou pauzu a určitě bych se vám i tak ozvala, protože sem vám slíbila nijáký články. Ale neměla sem přístup k internetu a proto sem nic nepsala a ikdybych měla na internet chvilku, asi bych neměla náladu nic psát..

V pondělí ..
.. táta tu zase vyváděl a tak sem se neodvážila na kompa ani šáhnout. Zase ho chytil rapl a řval tu jak střeštěnej, protože ho bezvýznamně vyrazili z práce. Je to trochu paradox, protože .. je zedník a jezdí prcovat do Rakouska. Je to tam tak, že ho přijmou k nijáký firmě, kde jsou party po třeba 10ti lidech. On šel k firmě, kterou si našel na netu. Byl se samými čechy, což pro něj bylo super a se samýma klukama, který vyšli učňák, takže taťka tam byl nejstarší a nejlíp to uměl. Zedničinu dělá už cca 16 let, takže bez komentáře. Polír ( šéf party ) mu řek, že prej dělá ze všech nejpomalejc. Zaplatil tu ten tejden, co tam byl a řek mu, že už příští týden chodit nemá. Nepochopitelný je to, že on z nich byl právě nejlepší a dělal všechno poctivě! Né pomalu. Ty ostatní to jen šmrdlali a nic víc. Sami mu to ty kluci, co s nima dělal, prý říkali. Táta si s toho dělal hlavu a byl z toho špatnej. Důvod, kterej mu řekli, když ho vyhodili, byl hodně divnej.

V úterý ..

.. před školou na mě čekala mamka se ségrama, s bráchou a překvápko byla babička. Hned sem věděla, že je zle. Ani sem neřekla ahoj a jen ze mě padali slova co se stalo, co je, je všechno v pořádku. Odpověď mamky byla Ne, neni. Odešla sem od taťky. Zbalený věco máte v autě. Začala sem se smát. Bavili sme se ve škole o tom, že když člověk neumí vyjádřit emoce tim, že je smutnej a brečí, tak se naopak prostě začně smát a tohle byl můj případ.
Sedli sme do auta a jeli k babičce do bytu. Tam sme začali rozebírat, co se stalo, že to vyvrcholilo až takle. Samozdřejmně celý dopoledne, co sem byla ve škole, zase táta nadával. Když mi ukazovala smsky, co jí napsal, tak mi vlítly slzy do očí, ale ustála sem to. Po dvou hodinách babička zapla svůj notas a zapla si skype. Měla tam domluvenej hovor s tetou ( bydlí v Británii ) a taky jí samozdřejmně všechno o nás řekla. Když babička s tetou navázala spojení a mamka si sedla k počítači, aby si s ní promluvila, řekla dvě slova a po chvilce začala tak brečet, že od notasu utekla. Nevím, co jí teta řekla, ale asi jí to dost vzalo. Pak mi babička řekla, ať si s tetou popovídám já. Okej, teta se mě ptala na různý věci okolo táty a řekla, že prej ve čtvrtek přiletí, aby nám pomohla.

Středa ..
.. Jelikož babička bydlí až na druhým konci města, musela sem vyjít už do školy v 7, protože městskou sme niják neměli zjištěnou a chtěla sem se i projít. Nakonec sem byla ve škole jako první. Vyšla sem moc brzo. Ve škole sem to nikomu neříkala. Protože tomu, komu bych to řekla, by to hned všude vyblil a navíc nebylo definitivní, že půjdeme od táty.
Po škole sem se tou samou cestou, co sem šla ráno, vydala z babičce. Mamku se před barákem viděla se ségrama a hned mi začala líčit, že taťka chce, aby sme se vrátili domu / ikdyž jí den předtim řek, ať táhne / a že je mu smutno.
Kolem čtvrtý hodiny sme přijeli domu. Neměla sem vůbec náladu jít za tátou, ale tak šla sem, řekla mu ahoj a zase zalezla do pokoje. Po chvilce zamnou mamka přišla, že jí taťka objal a začaly mu týct slzy. Dojemný. Prý nechce, aby sme od něj někdy odešli a že by to nikdy nepřežil. Říkal, že ví to, jak se hnusně chová a že už si na to bude dávat pozor. Uvidíme.
Teď sou na chalupě a mamka před pár minutama volala, že jedna koza rodí. Hm, snad bude to kůzlátko zdraví.

P.S.: V neděli sem se dozvěděla, jestli mě vzali do toho Tábora, kam sem tolik chtěla. Nevzali. Ten obor, na kterej sem dávala přihlášku ani neotevřeli. Nasrali mě. A bude to ještě horší, protože na tu druhou školu mě asi taky nevezmou. Mám moc velkej průměr, takže to vidim tak, že budu honit nijáký školy v druhým kole, takže o velkých prázkých. Takový hrozný starosti, chjo.